Na sobotu hlásili 20 stupňů a od západu déšť. Nádhera! Vypadalo to jen na malé přeháňky a ty nás rozhodně nezastaví. Takže večer udělat toasty a jede se na jednodenní výlet za hranice.
Jako matka ksichtícího se dítka jsem získala i plusové body! Cestou ráno hlásili v rádiu, že asi hodinu od nás bude natáčet Adam Sandler seriál Astronaut z Čech. A motivací bylo, že když zvládne výlet bez ksichtů a keců, tak jí vezmu do kempu, kde se to natáčí. Sice jsme přijeli pozdě a už tam nikdo nebyl, ale plusové body jsem získala. A jak už to tak v životě puberťáka chodí – půlnocí se mi vynulovaly 🙂
Já jsem Oybin zaregistrovala někdy před třemi lety, ale první zmínky o hradu pocházejí z 11. a 12. století. Ve 14. století přešel hrad pod českou korunu a později zde Karel IV. nechal vybudovat císařský dům a využíval ho jako odpočinkové sídlo. Až si nahoru vyšlápnete pořádné schody a nebo pojedete od nádraží turistickým vláčkem, tak uvidíte pozůstatky hradu a kláštera. Funkční je stále hřbitov a naštěstí i restaurace. My jsme si na pár minut užili i houslový koncert, který měl nádhernou akustiku.
Hrad je parádně připravený na české turisty. Dostanete plánek s popisem v češtině a na stolečku u pokladny je pro dnešní covidí dobu i papír, který musíte vyplnit a je tam vzor s překladem. Ten přikládám ve fotkách. U pokladny jsou i toalety zdarma. Počítejte s tím, že v pondělí je hrad zavřený. Stránky hradu jsou https://burgundkloster-oybin.com Musím říct, že mě fakt mile překvapila cena vstupenky – rodinou mají jen za 17 €. To je lepší cena než na většině našich památek.
Trasa – celou trasu si můžete otevřít v mapy.cz (turistické zelené) https://mapy.cz/s/regogajeco
Jen si dejte pozor, až přejdete hranice, že máte opravdu stažené mapy v telefonu. Já počítala s tím, že mám offline mapy Německa a data neřeším, tak budu koukat na cestu a půjdeme podle připravené mapy. Ale jaké bylo moje překvapení, když jsem v Německu byla jen modrou tečkou a viděla jsem pouze trasové body – viz první fotka. Docela mě to pobavilo. Naštěstí jsem si doma zkoušela i nějaké mapy vyfotit, takže jsme šli podle toho a jen občas kontrolovali, že jsme u správných bodů. Takže zase ideální uložit si fotky níže.
Říká se, že máme nejlepší značení turistických cest a já s tím rozhodně souhlasím. Bez mapy bychom vůbec nevěděli kam jít. Hodně se nám pletou názvy, protože němčinu vůbec neovládáme. Proto jsem některé v googlu přeložila a to už pomůže v orientaci. Dřív mě to nenapadlo, takže jsem byla chvílemi zmatená jak Goro před Tokiem 🙂
Hned za Krompachem jsou hranice a za nimi je vesnice Hain. Skoro na konci hlavní dolu je (viz foto níže) nenápadná odbočka na ŽLUTOU kulatou trasu (z vrchu není vidět protože je za stromem). Když to minete, tak nevadí. Můžete jít o kousek níže po červené a dojdete také k druhému hraničnímu přechodu s ČR, který se jmenuje Kammloch. Takže ze začátku jdeme směr Kammloch a Falsengrasse – což je v překladu skalní alej a mají grose a kleine, tak se nenechte zmást a jdete tímto směrem 🙂
Cesta je naprosto parádní i když třeba u skal je to chvílemi jak pro kamzíky. Na jedné z vyhlídek najdete krásného skalního ptáka a máte jak na dlani celé údolí a vlastně vidíte celou trasu, kterou dnes jdete. Pod jednou vyhlídkou je i jedna středně těžká ferrata a lezlo tam dost lidí v helmách a na lanech.
Na konci vyhlídek je hezký přístřešek ideální na svačinku. Pak je to jen kousek se skalnímu kopci Scharfenstein a tam už budete hledat ukazatele na modrou a Oybin.
Vychytali jsme to parádně pár dní po otevření hradu a tak bylo turistů málo. Možná půlku tvořili české rodinky, které většinou přijíždějí autem a nebo pak z Žitavy vlakem. Všimla jsem si, že v některých restauracích přijímají i koruny. Až si projdete město a vydáte se z hradu na cestu zpět, tak to vezměte parčíkem a ne jen po hlavní silnici. Cestou totiž můžete narazit na malou vodní nádrž na koupání a osvěžit se.
Cestou zpátky to vezmeme po druhé straně hřebenů. Skoro až k českým hranicím se budeme držet po červené směr Stern. Tam přejdeme silnici rovně (pozor červená je na čtyři strany) na ukazatel Schwarze Pfütze (nějaké černá louže). Na posledním rozcestníku je červená a modrá značka. My se vydáme po žluté, která je vidět přes silnici na stromě. Němečtí sousedé jí vůbec nezahrnuli do rozcestínku, ale dovede nás zpět do našich končin.
U nás už můžete jít buď kousek po žluté a pak po silnici rovnou dolu do Krompachu a nebo to vzít jako my ještě turisticky po zelené na Janské kameny. A až narazíte na známou cestu, tak už jen kousek po červené a jste v cíli.
Ubytování – určitě se dá zase něco najít na Bookingu. My jsme kdysi byli na pár dní v kempu Kristýna u Hrádku nad Nisou. Je to hezký a velký kemp s nádherným koupáním. Mají i chatky, ale přes letní sezonu je tam fakt narváno a my tam se stanem vydrželi jen tři dny a víc to nešlo. Na nás tam byl moc velký hluk a stany jeden na druhém a to není nic pro nás. Mimo sezonu a nebo v chatce si to ale určitě užijete. Liberec je kousek a tam najdete malý a naprosto klidný kemp ve městě. Jezdíme tam alespoň 1x ročně na víkend.
Doufám, že jsem vás inspirovala a poznali jste něco nového.
Teď už zbývá je popřát vám krásný výlet. Užijte si to. Markéta
