Drážní domek našich kamarádů začíná být naším výchozím bodem pro Lužické hory. Po skoro třech měsících se vracíme na místo, kde jsem si tak nešikovně zvrtla kotník, že ještě teď mám problém s chůzí. Mám tedy pro vás jedno doporučení – když nemáte signál na mobilu a řeknou vám, že nejlepší je u kadibudky, tak jim věřte. Na pařezu prostě není a už tam opravdu nikdy nepolezu!!!
Výlet na zříceninu Milštějn a přehradu Naději považuji asi za jeden z nejhezčích podzimních, které jsem kdy dala. Fakt parádní. Ani tři maličké přeháňky nás nezastavily. Ale určitě bych na tento podzimní výlet, když je mokro, nechodila v teniskách.
Ideální je zaparkovat ve vesničce Trávník nedaleko Cvikova. Nikde tam není parkoviště, tak jsme auto nechali na kraji takového ostrůvku, co vypadá jako otočka busu. Ale značka tam nikde žádná nebyla. Pak bude výlet alespoň 10 km a jako půjdete to jako okruh.
Od auta jsme šli po žluté až na Milštejn. Je to docela do kopce, ale pak už si zbytek cesty užijete jen rovinky a nebo cestu dolů. Žlutá je tedy i dost rozježděná od lesní techniky, ale pak už je to parádní cesta.
Milštejn mě hodně překvapil. Hlavně tím, že tam vlastně vůbec nebyl :-). A to skoro nic je ze 13. století. Je tam vidět skalní brána a když jí projdete a půjdete po cestičce, tak narazíte na trampský srub.
Zbytek cesty bude naprosto jednoduchý a celý po červené – tedy jsou dvě místa, kde doporučím z ní uhnout. Kousek za Milštejnem máte na výběr červenou a nebo zpevněnou cestu. Když jsme viděli, jak je to rozježděné a všude samé bahno, tak jsme červenou značku raději opustili.
Kousek před přehradou jsou ukazatele na Ledovou jeskyni – ta se otevírá jeden víkend v roce na konci dubna na Den Země. U této jeskyně vždy první pátek v září od 21 hod bývá Mezinárodní noc pro netopýry.
Pod přehradou zase pokračuje červená a tentokrát po krásných pěšinách podél Hamerského potoka. Když jsme viděla z cesty dům, tak jsem si říkala, že by se hodila hospůdka s polívkou a pivkem. A byla tam! Česnečka byla výborná a provoněla celou hospodu – penzion Pod přehradou. Tam by bylo fajn i ubytování a vyrazit odtud i na další výlet o kterém jsem psala – na Oybin. Ale zpátky na cestu… opět po červené. Pokud ale máte závratě, tak z této zpěvněné cesty od penzionu neuhýbejte na pěšinu k potoku, ale běžte pořád po cestě a dojdete také do Antonínova údolí (budete se pak kousek vracet po modré). Po odbočce jsou totiž dvě místa, která by mohla dělat problém někomu se závratí – sice krátká, ale my třeba víme, že by to jednomu z dětí, které občas bereme, hodně znepříjemnilo zážitek a kdoví, jestli by to dalo. Tak raději upozorňuji.
Celou cestu můžete otevřít https://mapy.cz/s/kadavamugu a zase si to uložit do své aplikace mapy.cz.
Od penzionu už to jsou jen tři kilometry k autu, takže si můžete dát něco dobrého 🙂 Za celou cestu nenarazíte na žádné jiné občerstvení, takže čaj na zahřátí s sebou. Partner jezdí do těchto končin na čundry často a říkal, že v létě je na přehradě i zřícenině narváno. Podzim je fakt nejhezčí období, kdy tam můžete vyrazit na výlet.
Takže si to užijte a hlavně pozor na kotníky! Markéta